Co mi snížilo známku z maturity?

Tak tu máme dobu maturitních zkoušek a já jsem si zavzdychala při vzpomínce na tu svou. Opomenu skutečnost, že mě popadala během svaťáku taková panika, že jsem si říkala, jestli by radši nebylo lepší vyskočit z okna – míněno s nadsázkou, samozřejmě. Protože přípravu na maturitu jsem jaksi… no, tak nějak podcenila. Protože život tam venku byl přece v době puberty a dospívání zajímavější. A milý čtenáři, tehdy mi teprve došlo, že čtyři roky studia-nestudia za jeden týden fakt nedoženu. Pozdě, ale přece. Takže ta panika byla zcela opodstatněná.

Na maturitu z angličtiny jsem se tehdy moc nepřipravovala. Angličtina mi vždycky tak nějak šla sama, měla jsem pocit, že zkoušku z ní udělám s prstem v nose. A PIECE OF CAKE, jak by řekl pravý Angličan. A tak jsem se raději zaměřila na německé maturitní otázky. Což jsem ovšem neměla dělat. Protože otázka, kterou jsem si z angličtiny vytáhla, nebyla úplně můj CUP OF TEA.

Byly to americké reálie a já si z celých čtyř let na gymnáziu z hodin angličtiny pamatovala jen to, že jsme pořád drilovali gramatiku, gramatiku a gramatiku. Občas slovní zásobu. Znali jsme jen jednu nudnou učebnici. Obrovský svátek byl, když na nás paní profesorka vytáhla písničku od R.E.M. Everybody Hurts a něco jako oslavné tance jsme trsali, když nám pustila na videu! Chápete to? Na videu! Americký muzikál My Fair Lady s titulky. No, prostě devadesátky!

Takže dostat americké reálie, když jediné, co víte, je, že se tam díky rodinnému finančnímu zázemí stejně nikdy nepodíváte. Když vám něco říká jen Washington D.C., že číslo 50 je pro Američany z nějakého důvodu důležité. A z hloubi mozku vydolujete, že Novému Yorku se říká Big Apple, protože to bylo napsané na tričku, které si odtamtud kdysi přivezla máma a které jsem jí potajmu kradla a nosila, ale stejně nevíte, proč se mu říká zrovna Big Apple. Tak tomu se tedy říká podpásovka. Takhle, něco jsem ze sebe, a dokonce anglicky, dostala a rýsovalo se to na slušně vypocenou dvojku. Nicméně přišla podpásovka druhá a ta rozhodla o mé dobré úrovni angličtiny. Rozuměj, milý čtenáři, tedy za tři. V angličtině jsem tedy byla jen dobrá.

„Lenko, jak oslovíte kolemjdoucího a zeptáte se ho, kolik je hodin?“

Tak byť se to zdá neuvěřitelné, takovouto nejzákladnější a velmi praktickou záležitost jsem si z hodin angličtiny nevybavila. Ani nemohla, protože to, co je praktické, není přece pro studium na gymnáziu pohodlné. Paní profesorka se ovšem tvářila, jako bychom touto větou začínali i končili každou hodinu.

„What´s the time, please?“ Tak to přece znám už od čtvrté třídy, že. Ale jak ho sakra slušně oslovím? Jak? Jak? Vteřiny se vlečou, pot stéká, všichni na vás upírají zraky. Moc fajný pocit.

„Ano, ale jak ho slušně oslovíte?“ Trvá si na svém profesorka, u které jste nikdy nebyla ta oblíbená a vyvolená, takže nápovědy se u ní nedočkáte.

„E-E-E! SORRY?!? What´s the time, please?“

„Ale Lenko! No přece E-X-C-U-S-E  M-E!!! Excuse me! Copak si to nepamatujete? Tolikrát jsme si to říkali!“

Ani jednou! Ani jednou ve vašich hodinách, milá paní profesorko! Myslím si v duchu.

A tak tam stojíte. Poníženě. Zrazeně. Zpoceně. Vyflusaně. Dvě slůvka. A stupeň je dole. Odcházím zhnuseně, protože angličtinu jsem vždy milovala a hltala každé slovo, pamatovala si každou blbost, sjížděla filmy v originále s titulky i bez, podle poslechu si vypisovala texty oblíbených anglických písniček, ale tuhle nejzákladnější zdvořilostní frázi jsem si prostě z našich hodin angličtiny nevybavila. A to věřte, že bych si ji pamatovala, kdyby nám byla bývala kladena často na srdce.

Tak tedy další nespravedlnosti bylo umožněno spatřit světlo světa. Naštěstí jsem se z toho nezhroutila a na angličtinu nezanevřela. Maturitu jsem přežila. Angličtinu jsem začala dokonce velmi záhy sama vyučovat, na startovní čáře s hendikepem a nálepkou na čele „jsi jen dobrá“. Ale věřte nevěřte, nikdy se mě vlastně nikdo neptal, za kolik jsem tehdy z angličtiny maturovala.

Ponaučení dle Oxford Advanced Learner´s Dictionary

• EXCUSE ME /ɪkˈskju:s mi:/ = used to politely get somebody´s attention, especially somebody you do not know

Ponaučení ode mě: Nebojte se, milí studenti! Maturitu přežijete, zvládnete. Ten papír, který vám v životě pak už nebude k ničemu, nakonec stejně dostanete. Z různých důvodů. A občas se stane, že se vám nějaká věta, fráze, slovní spojení, znalost, zkušenost vryje pod kůži tak, že vás pak bude doprovázet životem už na každém kroku. Což někdy na škodu není. Řečeno slovy klišé: Žádný učený z nebe nespadl a chybami se člověk učí. A končím filosofickou otázkou. „EXCUSE ME, God or Universe or whoever else, why have you invented the phrase EXCUSE ME?!?